Čeština je úžasná. Sedíce ve frontě na úřadě, čekajíc s
formulářem na kulaté razítko v dlouhém zástupu skloněných hlav, občas vzhlédnu a
oči bloudí po stěnách, chodbou, neslušně bleskovými novinami také čekajícího, i oknem na
protější obrovskou reklamní plochu. Naučil jsem se mnohé z toho naprosto
nevnímat, vnitřní ukázněností ignorovat a nevpouštět. Občas ale něco pod košili
proklouzne, sjede po spáncích, není dost obrany, ještě není dost opásání.
I tentokrát se uhnízdilo, po té co proklouzlo. Nenápadně, ale během chvíle jsem
ho viděl v několika podobách. Pár písmenek před, jinde nějaké to písmenko za.
Někdy obojí. Čeština je tak kreativní. Navíc ji vyrostlo výživné podhoubí,
trvale pučící, pěstované. Zkuste si to sami, co Vás napadne, co Vám to pak řekne,
co připomene, jaké pocity to vyvolá, kontexty vzedme. VOLENÍ je ten kořen k
doplnění. Čeština v Čechách je tak hravá...
