Podhoubí houbí většinou najdu v lese. Podhoubím nostalgie
bývám v poslední době obklopován na naší zahradě, kterou už chodívám víc
jak padesát let.Vlastně je naše už jen půlka.
Fotografie jsou z obou půlek, tak jak jsem je se svou psicí procházel po silných deštích minulých dnů. Dvě z té naší, dvě z té co byla a už není. Obě byly tentokrát podmáčené dlouhými dešti a vzrostlá tráva zarostla ono v relativní půlce rozdělení.
Obklopen na chvíli, nepohlcen tou její melancholickou sítí,
ji rovnou do očí vmetám vědomí její zrádnosti. Zbytek dokoná hluk sekačky,
kubatury trabanta (místo švihu svist tátovi kosy), drtící ticho zpoza sousedova
plotu.
