Přijedou jednou za dva týdny. Novodobí družstevníci z druhé strany okresu, do malé vesnice plné zahrad se starými stromy. Přivezou, ve skutečných sklepích uskladněné brambory z místních polí, chemií nenapuštěná jablka z místních sadů, vlastně luxus, co v super-marketech není. Letití, i ti co ještě sami bez pomoci vládnou svojí silou, čekají, až se v zatáčce ukáže to správné auto. Na banány se jako dřív neptají, a na zemědělskou politiku EU už vůbec ne, v ruce drží uchystané peníze.
Byl jsem tam chvilku za nosiče, byl to zvláštní pocit. Takový přepadený nějakou ničemností jsem si připadal. Byla to minulost, či budoucnost, nebo jen ta momentální realita? Nevím sám...
Na nějaké větší fotografování nebyl čas a asi bych se ani neodhodlal, abych neplašil a také bych v tom případě nebyl nic platný. Tak fotky jsou jen takové pádlování mobilní a tu poslední jsem možná ani vkládat neměl.
