Často chodívám se svojí psicí tady po okolí, mezi domy a
zahradami. Nezřídka ale mezi nimi chodívám se svojí R-jedničkou, dobře dobitou.
Zahlížím i mezi ploty s tím, že cosi dutého dokáže pomoci výtvarné
fotografii a tajně doufám, že se poštěstí sejmout za mřížemi třeba nějakého
toho poslance, či podobnou vhodnost, pro proniknutí do bulvárního obrázkového
tisku.
Dnes jsem měl štěstí, z protější strany ulice to cosi, vypadalo jako jedna z obou možností. Buď cosi dutého pro výtvarnou
fotografii, nebo cosi voleného, momentálně ležícího a do oblak očima
obráceného. Zaplesal jsem a jako lovec postupně dávkoval snímky, a přitom se
přibližoval. Nakonec ani tím, že se jedná o možnost první, jsem nebyl zklamán. Vůbec
jsem si nepřipadal jako slídil. Naopak, jako ten, co banalitu povýší na výtvarno, a třeba pak potěší nějaké diváka.
Když jsem pak doma máchal ruce v ustalovači a ustaloval
ten vznikající cyklus, tak nějak automaticky padly moje oči na právě nabíhající nové zprávy, z mé rss čtečky. TAHLE, ta mě málem vyrazila pinzetu z ruky.
Tedy pane prokurátore, už nikdy, opravdu nikdy o vaše mříže a zamřížoví
nezavadím ani pohledem a R-jednička zůstane hluboko v brašně uložená a
pojistkou proti otevření pojištěná.
Nakonec vkládám jen jednu fotografii, nikoli cyklus, jak jsem zamýšlel. Od jednotlivosti k cyklu, od cyklu ke šmírování, ta cesta za mříže je už popsaná...a kdo by pak chodil s psicí, za mříže nahlížet...
