Nebylo to včera, je to už vlastně ohlédnutí. Byl jsem pozván
na Dobřichovický zámek, samozřejmě se svojí R-jedničkou, coby host a tak trochu
fotograf v jedné osobě, na svatbu mých přátel.
Nemám rád strojené, pokyny sešněrované fotografie, s výkřikem
sýr těsně před zmáčknutím spouště, a tak jsem byl za toho, kdo jaksi fotí za
oponou oficialit a neorganizuje obličeje do vyžádaných výrazů.
Ženich s nevěstou si toho byli předem vědomi a dobře
věděli, do čeho jdou.
Snažil jsem se tak zachytit pocity, úlety a svědectví, tak
nějak abstrahované, spíše než věrně otisknuté z tváří a gest účastníků do
digitalizované podoby.
Ti, kdo snad pochybují, zda v tuto chvíli mají dobře nastavený
svůj monitor, ujišťuji, že není důvod k pochybám. To jen já si hrál s výrazem a
nesnažil se o přílišnou konkrétnost černobílé stupnice, jinak decentně barevné
svatby, celé v pastelových barvách, kde decentní fialová přece jenom převládala.
