delete ART I.

Pořadové číslo v názvu dává naději, že by mohlo přijít i další umění podobného tlačítka na klávesnici. Divák se tedy má na co těšit a v co doufat...a proč se vracet.

...někdy (jako třeba zrovna v tuto chvíli) se může stát, že i když vstoupíte do galerie, kde se nevybírá vstupné, dalo by se jeho vrácení, po důkladné obhlídce vystaveného i úspěšně vysoudit...

Truhlohry slunce a plachtoví

...co utekly po víkem,

 s přetrženým drátkem,

 smály se pak ve větru,

 nebraly se vážně...

!

Když vidím vykřičník na konci věty, pozornost stoupá a já se tou větou několikrát tam a zpátky protloukám. Varován nikoli obsahem, ale oprávněností jeho existence. Nedůvěřivě vnímám jeho působení, jeho opodstatnění, jeho vykřikování.

Zdá se mně, jako by jich přibývalo, jako by na klávesnicích našich milovaných (většinou už bezdotykových) těch vykřičníkových kláves (a zón) bylo čím dál víc. Nejen to. Jako by se do nás čím dál více zapichovaly a my je čím dál víc cenili místo úsměvů a empatie čárek, teček, či otazníků.

Tečky bezmocně stékají po nádobách napětí a nechávají vyniknout pevnosti vykřičníků na cárech ničemností s ostny příkrostí, které už ani nestačíme recyklovat. Bez vůle zvažovat jejich opodstatněnost v naivitě, že snad mohou něco pozitivního způsobit přidáváme další, další !.

Občas se vracívám ke svým, ne až tak dávným textům a udivený z nich (!), vylamuji preventivně pár kláves z mé milované, dotykové i z té co už není.

České jaro, léto, podzim, zima...

...kudy mizejí ze světa blondýnky

jedna z letitých fotografií, ke kterým se pořád ještě hlásím

 a tady ji chci mít

Zahradní nostalgie

Podhoubí houbí většinou najdu v lese. Podhoubím nostalgie bývám v poslední době obklopován na naší zahradě, kterou už chodívám víc jak padesát let.Vlastně je naše už jen půlka.

 Fotografie jsou z obou půlek, tak jak jsem je se svou psicí procházel po silných deštích minulých dnů. Dvě z té naší, dvě z té co byla a už není. Obě byly tentokrát podmáčené dlouhými dešti a vzrostlá tráva zarostla ono v relativní půlce rozdělení. 

Holoubci...

Tuhle fotografii jsem pořídil v pátek. Poeticky pršelo a já cvakáním utrácel čas čekání na události příští. 

Místa, odkud jsem fotografoval, vypadaly pak od pondělí TAKTO

Když prší do muškátů

...mám rád ten čas mezi jarem a létem,

 kdy mlžení přechází ve vše objímající hustý, vlahý a neustávající déšť,

 jež se vysmívá parazolům, krysám a promyšleným ústupovým cestám...