Wireless Ethernet Compatibility Aliance

Ten pocit, že se není jak a na co připojit děsí a bude děsit generace závislostí postižených dívek a chlapců od kolébky k odcházení. Budou se budit s myšlenou a studeným potem, zda jejich milovaná zařízení (vlastně oni samy) nezůstanou odříznuta od úžasného dění, bez kterého jsou jako ti opuštění psi opuštění. Nemožný svět bez připojení...nepřipojených...

...nechápu, jak jsem bez toho tabletu mohl tak dlouho žít...a klidně spát a v noci se nebudit a smát...jak jsem mohl být po ta léta tak nemožný...od kolébky daleko, blíže k odcházení...

Občas ještě zahoříme...

OBJECT TROUVÉ (nečíslováno)

Při neopatrném, či opakovaném přejetí prstem, na jinak hladké obrazovce Vašeho milovaném tabletu, může poškodit svým drsným povrchem pěstěné polštářky Vašich ukazováčků, čemuž se dá zamezit použitím tenkých, bílých rukaviček.

 Pak to ale už zase není až tak ONO. Ono totiž, když je té hladkosti příliš, vytrácí se smysl i zážitek...

.

našeptávač...

delete ART II.

Tabarka - ráno u jezera

...než ho odvezou...

Netušení souvislostí

V době vzniku jsem tuhle fotografii pojmenoval "Tušení souvislostí", určitě v tom hrál roli i pan Souček, kterého jsem kdysi rád čítával a nechal se unášet nečekanými souvislostmi... 

Roky utekly a už ani netuším, kde jsem tenhle obraz vyfotografoval. Navíc mám pocit, že toho netuším mnohem víc, než jsem netušíval...

...netušení se moc pěkně sčítá a kvantifikuje, zvláště s přibývajícím věkem...

58 stupňů pod nulou

Výška asi 11300 metrů nad zemským povrchem. Teplota pro dnešek vysněných mínus 58 stupňů pod nulou. Krajina kdesi nad Alžírskem. Je to přesně ta doba a ta krajina, která k nám v posledních dvou týdnech vysílala teploty se znaménkem obráceným ve výši téměř výše uvedené.

Děkuji, že jste mě pustili k okénku. Nerad jsem děsil svým pokusem, před fotografováním ho otevřít.

Tabarka

Na poslední dekádu prvního prázdninového měsíce, jsem vyměnil břehy Labe za břehy Tabarky. Libozvučné to jméno omývané mořem a obsázeno zelení, praženou neúprosným sluncem. 

Tenhle můj blog zatím, po tu dobu, obsluhoval docela tiše autopilot. Co jsem k ránu dospával, v doslechu mořských vln, on vkládal den co den postupně celý, už vlastně letitý cyklus o tom městě na Labi. Chtěl jsem ho tu mít, pořád k němu mám nějaký vztah. Tedy k tomu cyklu. Mnohé postupně v člověku mizí, občas něco i zůstává. Tohle je ten druhý případ.

Teď tu sedím a snažím se nějak zorientovat. Podívat se i na jiné blogy, co by se tak dalo okomentovat a přitom si nedělat iluze, že jsem snad někomu i chyběl.

Prohrabuji co jsem si přivezl za obrázky. Žádná sláva to nebude a ani to co slávou nebude, nebude hned. Vlastně na blogu bez pravidel není ani na co naléhat, kam se rychle vejít do kalendáře.

Tedy zatím alespoň tři fotky, z té zvláštní směsi jménem Tabarka. 

...snad později i něco přidám...