Kousek dál na hladině se potácel fialový klobouk s růžovou krempou
(...v součtu sladkobolný, kýčovitý obrázek, kterému se lépe vyhnout a nepobuřovat strážce dramat dramatického umění...)
Po zbytek léta i podzimu ji nenašli, jen o jiný kus dál, na samém dně, leželo její životní pojištění
(...v položce komu, bylo uvedeno „všem odstínům počínajícím čistou fialovou a končící čistou růžovou“...)
Až v zimě půjdete v ledovém větru po hladině a on vysmejčí tu sněhovou slupku, aby Vám ji vmetl do tváře,
uvidíte ji tváří, růžovými rty, přimrzlou k nekonečnému ledu a prsty fialovými tím krutým mrazem, zaťatou do slupky ledové krusty.
Vzpomenete si na už loňské léto, kdy nikdo na mráz nemyslel a kdo odcházel, odcházel za babím létem, směřujícím ke zlatému podzimu.
Jen ta jedna, čistá mezi fialovou a růžovou nešla tím zalidněným směrem...
